Zvyklosti českého překladu
Při překladech existují různé zvyklosti, které je nutné dodržovat, aby překlad byl konzistentní. Těchto zvyklostí by se měli držet všichni, kteří se do překladu zapojují. Tento dokument shrnuje zvyklosti českého překladu.
Nepersonifikování softwaru
Velmi častou chybou, kterou překladatelé dělají, je personifikování softwaru. Personifikace je termín z literatury; znamená přiřazování lidských vlastností neživým věcem. Příkladem personifikace je věta „Kameny spolu mluvily.“.
Při překladech je nutné si dávat pozor, aby počítač (nebo jeho software) nebyl personifikován. Příklady takové personifikace:
- „Načítám…“
- „Uložil jsem soubor.“
- „Kopíruji soubory.“
Personifikaci softwaru lze nahradit použitím trpného rodu. Trpný rod (tzv. pasivum) vyjadřuje, že podmět je k ději pasivní. Lze jej utvořit buď pomocí slovesa „být“ a příčestí trpného, nebo pomocí zvratného zájmena „se“. V našem případě tedy:
- činný rod: „Načítám…“, trpný rod: „Načítá se…“
- činný rod: „Uložil jsem soubor.“, trpný rod: „Soubor byl uložen.“
- činný rod: „Kopíruji soubory.“, trpný rod: „Kopírují se soubory.“
Rodová neutrálnost oslovování uživatele
Občas dochází k situacím, že software pokládá uživateli nějakou otázku. S tím (v češtině, v angličtině ne) vyvstává problém, jak uživatele oslovit. To se někdy řeší předpokladem, že uživatel je muž, z čehož také plyne příslušná formulace:
- „Mohl byste si, prosím, zkontrolovat své heslo?“
- „Jste si jistý, že chcete odstranit svůj domovský adresář?“
Takováto formulace je ovšem špatná, protože není rodově neutrální – oslovuje jen uživatele-muže. Překlad by měl být rodově neutrální, aby vyhovoval všem, tedy i uživatelkám-ženám. Toho lze docílit tím, že se neoslovuje jedna osoba (u které by bylo třeba rozlišit rod), ale imaginární skupina osob. V našem případě:
- „Mohli byste si, prosím, zkontrolovat své heslo?“
- „Jste si jisti, že chcete odstranit svůj domovský adresář?“
Formát data a času
Často se chybuje také v zápisu správného českého formátu data a času.
Datum by mělo mít své jednotlivé části odděleny tečkou a mezerou, například: „17. 3. 2004“.
Časové údaje mají hodiny a minuty odděleny tečkou (ne čárkou nebo dvojtečkou), minuty a sekundy dvojtečkou a případné sekundy a desetiny sekundy čárkou. Mezera se do časových údajů nepíše. Například: „2.28:42,5“ (dvě hodiny, dvacet osm minut, čtyřicet dva sekund a pět desetin).
Příklad běžného časového údaje: „17. 3. 2004 2.28“.
Typografie
Čeština má také své typografické zvyklosti. Typografie je umělecko-technický obor, který se zabývá písmem. Česká typografie je velmi rozsáhlá problematika; nám však bude stačit několik základních pravidel (následující rady jsou neúplné a zjednodušené a pokrývají jen části, kde se dělá nejvíce chyb).
Uvozovky
Psaní uvozovek patří k největším kamenům úrazu. Často se v textech (zejména v elektronické formě) objevují chybné uvozovky. Příklady chybných uvozovek:
- "příklad"
- “příklad” (anglické uvozovky)
- ,,příklad'' (jakási náhražka českých typograficky správných uvozovek, kdy jsou použity před výrazem dvě čárky a po výrazu dva znaky rovného apostrofu)
Správné české uvozovky jsou dvojité, levá dole (připomíná číslo 99) a pravá nahoře (připomíná 66 – nikoli 99). V případě, že je třeba použít uvozovky uvnitř jiných uvozovek, používají se jednoduché uvozovky (opět levá dole, pravá nahoře). Například:
- „příklad“
- „nějaký ‚vložený’ příklad“
Na následujícím obrázku je detailní pohled na korektní české uvozovky:
Pomlčka, spojovník a znak minus
Rozlišujeme tyto znaky:
- pomlčku –
- spojovník -
- znak minus −
Pomlčka se typicky užívá:
- při označení rozsahu nebo místo slova „versus“ nebo místo spojky „a“, např.: „v letech 1998–2001“, „zápas Česko–Kanada“, „ubohá dvojice Bohdalová–Dvořák“
- jako náhrada závorky, např.: „Martin – o tom jsem vám ostatně již vyprávěl – byl moudrý muž.“
- jako textové znázornění pauzy v řeči, např.: „GNOME Česko – zázemí českých uživatelů GNOME“
Při označení rozsahu a při náhradě slov versus a a je pomlčka bez mezer okolo, jinak se vždy píše s mezerami. Výjimkou jsou výrazy, kdy po pomlčce následuje znak interpunkce. V takovém případě se po pomlčce mezera nepíše.
Spojovník se užívá ve složených výrazech jako oddělovač jednotlivých částí a před částicí „li“. Nikdy není oddělen mezerami. Například:
- „zoo v Praze-Troji“
- „Má-li někdo zájem, nechť se mi hlásí.“
Znak minus se užívá v matematice, jeho význam je zřejmý. Píšeme-li celý matematický výraz, je oddělen mezerami. Pokud stojí před samostatným číslem a má znázorňovat, že jde o záporné číslo, píše se bez mezery. Například:
- „5 − 3 = 2“
- „−28“
Stejná pravidla ohledně mezer platí také pro znaky plus, násobení, dělení a rovná se.
Výpustka (trojtečka)
Výpustka je jeden samostatný znak „…“, nikoli tři po sobě jdoucí znaky tečky („...“). Po trojtečce se již nepíše tečka (na konci věty).
Jak psát „typografické“ znaky?
S některými „typografickými“ znaky je problém: nelze je přímo zapsat z klávesnice. Jak tedy docílit toho, aby byly do dokumentu zapsány, ale nemuseli jsme každou chvíli spouštět Mapu znaků?
Chytrým řešením je při psaní nahrazovat „typografické“ znaky bežnými znaky, které lze zapsat z klávesnice. Například:
- „...“ (tři samostatné tečky) namísto …
- „--“ (dva spojovníky) namísto –
- „,,“ (dvě čárky) a „''“ (dva rovné apostrofy) namísto „ a “
Po editaci dokumentu stačí tyto skupiny znaků hromadně nahradit těmi typografickými – a máme skoro bezpracně zapsány správné typografické konvence. Ovšem je třeba dát pozor, aby nahrazené znaky neměly opravdu být součástí dokumentu.
Dalším dobrým nápadem je umístit si na panel aplet Zásuvka a do něj aplet Paleta znaků – „typografické“ znaky jsou tak vždy při ruce.